Klub českých turistů
odbor Klatovy

Akce KČT Nepomuk „Podzim pod Zelenou horou“ se konal 17. a 18. října 2025. V pátek se zúčastnili dva členi našeho odboru „Pivního pochodu“. V sobotu nás autobus odvezl do Lovčic a odtud jsme vyrazili na 17 km trasu. První zastávka byla u skalního útvaru Velký kámen, dále jsme pokračovali za chladnějšího počasí přes Kakov do Neuraz. U zámku v Žinkovech jsme se občerstvili a již za slunečného počasí jsme došli ke zřícenině hradu Potštejn a k Žinkovskému templu, napodobenině antického chrámu. Po naučné stezce Klejnot vedla trasa k poslední kontrole u přístřešku Na Čihadle a dále po zelené do cíle v nepomucké Sokolovně. Sobotního pochodu se zúčastnilo šest členek našeho odboru.

---

Letošní podzimní prodloužený víkend jsme strávili v oblasti Slavkovského lesa. Ubytovaní jsme byli v příjemném penzionu Nad Halou v Kynžvartu.

Během pátku jsme se postupně, každý podle svých možností, sjížděli na místo. Skupinka, která dorazila už dopoledne, zvládla 2 vycházky po okolí – nejprve procházku po naučné stezce Kynžvartské kyselky a odpoledne okruh ke kynžvartskému zámku a k dalším zajímavostem v okolí (Františkův monument, Bílý kámen). Většina z nás si obstarala voličské průkazy a tak jsme se na závěr zastavili i ve volební místnosti na kynžvartském náměstí.

V sobotu jsme absolvovali nejdelší trasu našeho programu, téměř 20 km. Došli jsme do Kladské a zde prošli naučnou stezku Kladská, která nás ve své podzimní nádheře nadchla. Po obědě jsme se vraceli přes Vysoké sedlo (někteří s odbočkou na Lesný a zpět) přes zříceninu hradu Kynžvart zpět. Někteří ze skupiny volili svůj vlastní program, ale všichni jsme se sešli u večeře spokojeni a s mnoha zážitky.

V neděli už každý volil program podle svého zájmu, ať už to byla prohlídka zámku Kynžvart, návštěva zámku v Bečově s relikviářem sv. Maura, Panská rozhledna u Drmoulu,……. Možností bylo opravdu hodně. Přesto se nás velká část nakonec bez předešlé domluvy sešla ve 13 hodin u Zpívající fontány v Mariánských lázních a zde jsme obědem v restauraci U Švejka celý společný víkend zakončili. Odjížděli jsme nadmíru spokojeni: Hezké ubytování, výborná kuchyně, příjemný personál v penzionu a nakonec proti předpokladům i docela vydařené počasí celého víkendu – vždyť jsme ani nezmokli

Akce se zúčastnilo 31 turistů

---

Tentokrát jsme se vydali na prohlídku dvou zajímavých lokalit v Domažlicích, a to dolu na slídu „Na Kole“ a podzemních prostor pod domažlickým náměstím a přilehlými domy. O obojí se stará a o zpřístupnění pro veřejnost se zasloužil místní spolek Domažlický dějepis.

Unikátní důl na slídu je jediné přístupné důlní dílo tohoto typu v ČR. Důl byl založen v době II. světové války a slída se zde těžila pro potřeby německého zbrojního průmyslu. Po válce byl pak důl uzavřen a teprve po mnoha letech se nadšenci ze spolku Domažlický dějepis rozhodli jej zpřístupnit veřejnosti. To se podařilo na konci roku 2022. Dobrovolníci spolku přitom spolupracovali nejen s místními hasiči, kteří vodním proudem vyčistili stěny podzemních prostor, ale po odborné stránce také s geology. V cca 330 m hlavní štoly a několika těžebních komorách jsme viděli krásně odkryté geologické vrstvy a žíly a dozvěděli se mnoho zajímavého o těžbě slídy a o geologické skladbě a minerálech včetně některých polodrahokamů, které se zde nacházejí. Zajímavá je také výstavka různých minerálů z místních nálezů i ze světa v jedné z bočních štol.

V druhé části exkurze nás členové spolku provedli částí podzemních chodeb pod historickým centrem města, opět s poutavým výkladem o vzniku a historii těchto prostor a o jejich sanaci a zpřístupnění pro veřejnost. Byli jsme upozorněni také na několik událostí spojených s těmito objekty, jako zřícení několika domů v centru nebo propady vozovky.

Nakonec jsme od členů spolku Domažlický dějepis, kteří se o naše exkurze perfektně postarali, dostali nabídku k další návštěvě Domažlic, při které by nás rádi podrobněji seznámili s historií města, tentokrát při prohlídce jeho „nadzemních“ objektů na denním světle

---

První zářijovou sobotu jsme vyrazili na výlet do Bavorského lesa. Navázali jsme tím na loňskou vycházku po hřebeni Kaitersberg. Letošním přechodem ze stejného výchozího místa, tj. od restaurace Berggasthof Eck, opačným, východním směrem jsme tak zkompletovali celou hřebenovou trasu Kaitersberg – Velký Javor, která překonává celkem 12 vrcholů s nadmořskou výškou nad 1000 m.

Z Ecku jsme nejprve vystoupali na Mühlriegel a Ödriegel a pak jsme pokračovali po zvlněném horském hřebeni, místy se strmějšími výstupy a klesáními. Devět tisícovek, které jsme cestou překonali, představují vrcholy Mühlriegl (1079), Ödriegel (1154), Hängender Riegel (1183), Schwarzeck (1235), Reischflecksattel (1142), Heugstatt (1262), Enzian (1287), Malý Javor (1384) a konečně Velký Javor s výškou 1456 m. Cílem túry byla dolní stanice lanovky pod Velkým Javorem.

Hřeben, po kterém cesta vede, rozděluje regiony: vlevo je Horní Falc a Šumava, vpravo Dolní Bavorsko. Jedná se o nejmalebnější a nejvýše položený úsek turistické trasy Zlatá stezka (Goldsteig), která zde částečně vede společně s evropskou dálkovou turistickou trasou E6. Za výjimečně dobré viditelnosti je údajně možno přes Šumavu a českou kotlinu dohlédnout až na Krušné hory, jižním směrem pak přes podhůří Bavorského lesa a bavorskou rovinu až na Alpy. My jsme takové štěstí neměli, i když po rozplynutí ranní mlhy byla viditelnost celkem dobrá a mohli jsme si užívat výhledy jak na sever na Hoher Bogen a Šumavu, tak do německého vnitrozemí. Nejkrásnější pohledy se nám pak otevřely ze skalních vrcholů Velkého Javoru.

Poměrně náročného pochodu se zúčastnilo 19 členů a přátel odboru. K úspěchu celé akce a dobré pohodě přispělo příznivé počasí, stejně jako možnost občerstvení a příjemného posezení v Chammerhütte pod Malým Javorem.

---

Tradiční srpnový společný turistický týden nás v letošním roce dovedl do Lužických hor.

Pobytu se zúčastnilo celkem 47 členů odboru, rodinných příslušníků a přátel turistiky. Polovinu tvořili turisti věkové kategorie 65+, ale společně se svými prarodiči vyráželo na výšlapy také 10 dětí ve věku od 9 do 15 let. Vzhledem k různým zájmům a schopnostem účastníků byl zvolen program s možnostmi volby mezi náročnými a méně namáhavými trasami jednotlivých túr a zařazeny byly i výlety za poznáním nejen přírodních krás, ale i dalších zajímavostí.

Ubytováni jsme byli v penzionu a chatkách v Lesném u Jiřetína, v pomyslném centru Lužických hor, pod hradem Tolštejn a horou Jedlová, která je se svými 776 m n. m. třetím nejvyšším vrcholem pohoří. Tolštejnu a Jedlové byla věnována naše první vycházka po příjezdu na místo. Zároveň jsme měli možnost seznámit se s atmosférou tradičních Tolštejnských slavností, které právě toho dne v Jiřetíně a na hradě probíhaly.

V dalších dnech jsme vyráželi na trasy podle připraveného plánu, vystoupili na polovinu z deseti lužickohorských sedmistovek a nespočet zajímavých vyhlídek na okolní krajinu s typickými kuželovitými kopci. Nejzajímavější byla výprava na nejvyšší vrchol Luž a Stožecký hřbet, výlet do okolí České Kamenice a trasa přes Střední vrch na Panskou skálu u Kamenického Šenova, známou hlavně jako „kamenné varhany“ z filmové pohádky Pyšná princezna, hřebenovka spojující Lužické, Jizerské a Žitavské hory s Bílými a Vraními skalami a atraktivní vyhlídkou Popova skála a také výstup na Klíč.

Využili jsme toho, že nedaleko místa ubytování se nachází také kulturně a historicky zajímavá místa a společně jsme absolvovali prohlídku zámku Zákupy, skalního hradu Sloup a zajeli jsme i do německého městečka Oybin s hradem a klášterem na stejnojmenném vrchu Žitavských hor. Tento objekt je zvlášť zajímavý tím, že byl původně stavěn jako císařský palác Karla IV. Část výpravy kromě toho navštívila pozoruhodnou malou sklárnu v Kunraticích u Cvikova včetně sousedního kostela se skleněnou výzdobou, která z této sklárny pochází.

Spokojeni byli také lovci „kešek“, kteří jich podél našich tras nasbírali desítky.

Zvláštním fenoménem našeho pobytu bylo počasí, které se jen několik dnů před naším týdnem změnilo z nevlídného deštivého a chladného na krásné letní, beze srážek, někdy až moc horké, takže jsme po náročné turistice využili také několik z mnoha koupališť, které blízké okolí nabízí. Pro dokreslení toho, jak nám počasí přálo právě po dobu pobytu, nutno dodat, že při odjezdu do domovů už nás zase cestou provázely dešťové přeháňky.

Týden se zkrátka vydařil a už přemýšlíme o příštím v roce 2026.

---