Klub českých turistů
odbor Klatovy

V sobotu 17. října jsme se v čistě ženské čtyřčlenné skupince vydaly autem do Nepomuku, kde se konal již 45. ročník turistického pochodu Podzim pod Zelenou horou. Naši výpravu tvořili tři členky klubu a jedna další účastnice.

Vybraly jsme si trasu dlouhou 16 kilometrů, která nás provedla krásnou podzimní přírodou. Po registraci jsme nastoupily do autobusu, který nás odvezl do Březí. Odtud jsme se vydaly přes Svárkov a Částkov až na Skalici, kde nás čekala první kontrola. Při této zastávce jsme si vyšláply také na nepříliš vysokou skalku s poustevnou.

Poté jsme pokračovaly přes Červený most na naučnou stezku Pod Zelenou horou, která nás dovedla až ke Dvoru Šternberk na Zelené hoře. Zde nás čekala druhá kontrola a také výstava věnovaná 50. výročí obnovení turistiky v Nepomuku.

Odtud už nám zbýval jen kousek do cíle, kterým byla opět nepomucká sokolovna. Užily jsme si příjemný podzimní den, krásnou přírodu i společné chvíle na trase. Domů jsme se vracely s dalším turistickým zážitkem.

---

Pro letošní podzimní společný víkend jsme využili nabídky ubytování v Horském hotelu Dobrá chata v Zadově. Termín našeho pobytu, který jsme museli z důvodu ubytovací kapacity o týden posunout, bohužel stejně jako v loňském roce kolidoval s volbami, tentokrát komunálními. Tomu jsme přizpůsobili i zahájení našeho víkendu a z Klatov vyjeli v pátek až po odevzdání svých hlasů.

Cestou do Zadova jsme se zastavili nedaleko Javorníku, kde jsou po lese rozsety tajuplné kameny ne zcela známého původu. Tyto prehistorické menhiry mají názvy jako Měsíční kámen, Strážci, Mudrc, Dvojčata, Bazilišek a další a jak jsme se dočetli na informační tabuli, mají některé z nich podle psychotronického průzkumu vyzařovat energii. Prohlídce menhirů jsme věnovali asi dvouhodinovou procházku a nabiti novou energií jsme dojeli na místo ubytování.

Druhý den jsme věnovali celodennímu výletu přes Churáňov a Popelnou na Obří hrad – nejvýše položené pravěké hradiště v Čechách, které je od roku 1958 chráněno jako kulturní památka. Při zpáteční cestě jsme se občerstvili v restauraci hotelu Popel a pokračovali po NS Churáňov přes Popelnou horu, kolem Klostermannovy skály a přes osadu Přední Zadov na naši základnu Dobrá chata. Okruh představoval asi 16 km a přestože se předpovědi počasí předháněly v množství dešťových srážek, provázelo nás po cestě jen mrholení a jediný intenzivnější déšť se spustil právě v době, kdy jsme byli v restauraci na obědě.

Menší skupina v sobotu zvolila jako náhradní program vycházku v bližším okolí Zadova a Churáňova, kolem rozhledny na bývalém skokanském můstku a na Churáňovský vrch.

V neděli jsme přejeli do Borových Lad, odkud jsme došli po žluté turistické trase na bývalou osadu Knížecí Pláně. Pro návrat jsme zvolili sice o něco delší, ale méně známou a velmi pěknou trasu podél Vltavského potoka a do Borových Lad jsme dorazili kolem 14. hodiny. Cestou do Klatov jsme ještě udělali krátkou zastávku u Chalupské slatě a pak ve vyhlášené pekárně a cukrárně na Kvildě.

Společného víkendu se zúčastnilo celkem 39 turistů, z toho 33 členů odboru.

---

Už třetí rok po sobě jsme první zářijovou sobotu věnovali vycházce za poznáním bavorské části Šumavy. V letošním roce jsme se rozhodli pro přechod z Prášil do Železné Rudy přes Grosser Falkenstein, který se svojí nadmořskou výškou 1315 m patří k významným vrcholům tohoto pohoří.

Do Prášil se 18 účastníků výpravy, z toho 14 členů odboru KČT Klatovy, dopravilo linkovým „cyklobusem“. V souladu s předpovědí počasí ustal ranní déšť a na cestu k hraničnímu přechodu Gsenget nám dokonce vysvitlo slunce. To však postupně, jak jsme stoupali, mizelo v mlze. U odbočky do soutěsky Pekelského potoka (Höllbachgspreng) se polovina výpravy rozhodla pokračovat soutěskou, která je jedním z nejstarších chráněných území v  elé oblasti a od roku 1997 je součástí Národního parku Bavorský les. Druhá polovina volila schůdnější a přímější cestu na vrchol Falkenstein. Bohužel hustá mlha nám nedovolila užít si výhledu od Ostrého přes Javor až po Roklan, za dobrého počasí dokonce až na Alpy, jak jej inzerují turistické příručky. Ani po dobu odpočinku a doplnění sil v restauraci Falkenstein Schutzhaus se situace příliš nezměnila, a tak jsme se vydali na cestu k dalšímu postupnému cíli, skalnatému vrcholu Kleiner Falkenstein. Teprve tam jsme měli štěstí, mlha se trochu rozplynula a otevřel se nám pohled alespoň do údolí Řezné s městečkem Bayerisch Eisenstein, na protější Velký Javor a pás českých hraničních hor. Pro pokračování z Malého Falkensteinu jsme zvolili neznačenou, ale průvodci doporučovanou „divokou“ stezku kolem vodopádů Steinbachfälle, která je z důvodu ochrany tetřeva hlušce a dalších ohrožených druhů zvířat přístupná pouze od 15. 7. do 15. 11. Přestože zde lesu ponechávají charakter pralesa, jsou popadané stromy částečně prořezány tak, že stezka je průchodná. Po vyústění stezky na turistickou trasu E6 jsme ještě zastavili v osadě Zwieslerwaldhaus ve stejnojmenné restauraci a po krátké přestávce se vydali směrem k cíli celé cesty. Protože hlavní turistická trasa k hraničnímu přechodu Debrník se opravuje a je uzavřená, použili jsme souběžnou cestu, na jejímž konci těsně před přechodem hranice jsme narazili na romantické lesní jezírko Obere Schwelle. Za přechodem v Debrníku jsme ještě poseděli u kašny obnovené na místě původního zámku, který byl zbořen v roce 1989, a pak už zbývala jen poslední půlhodinka chůze do cíle naší cesty - na železniční stanici Železná Ruda–centrum.

Výprava byla účastníky hodnocena jako úspěšná. Svoje „úlovky“ během túry si užili nejen naši keškaři, ale také vášniví houbaři, kteří podél cesty stihli nasbírat krásné hřiby. Na závěr jsme si určili i cíl pro výlet v příštím roce, kterým bude tentokrát Roklan, po Javoru druhá nejvyšší hora celé Šumavy.

---

Seriál našich společných srpnových turistických týdnů pokračoval v letošním roce návštěvou Českého středohoří. Místem perfektního ubytování a východiskem našich výletů byl hotel Racek v městě Úštěk, ležícím 17 km severovýchodně od Litoměřic, právě na hranici CHKO České středohoří.

Jako obvykle téměř polovinu ze všech 41 účastníků tvořili aktivní turisté starší šedesáti pěti let, ale jako v předchozích letech nás na našich výpravách doprovázelo také 10 dětí ve věku od 6 do 17 let. Členů odboru bylo 35. Program byl tradičně připravený tak, aby co nejvíce vyhovoval různým zájmům a schopnostem účastníků, kteří měli např. možnost volby mezi náročnějšími a méně namáhavými túrami nebo navštívit různá kulturně a historicky zajímavá místa a objekty.

Program jsme v den příjezdu zahájili vycházkou na nedaleký hrad Helfenburk a poutní místo Kostelíčky. V dalších dnech jsme pokračovali podle předem připraveného plánu. První náročnější túrou byl přechod hřebenu Jelečského Sedla, nejvyšší hory Verneřického středohoří, prodloužený k Víťově rozhledně u Náčkovic a ukončený výstupem na vrch se zbytky středověkého hradu Levín. Následovala výprava na nejvyšší horu Českého středohoří, Milešovku, přičemž skupina nejaktivnějších dokonce zvládla před Milešovkou v jedné túře vystoupit i na horu Lovoš.

Ve středu jsme společně absolvovali prohlídku zámku Ploskovice a odpoledne jen kratší vycházku na zříceninu Žižkova hradu Kalich, někteří s prodloužením na zříceninu hradu Panna na protějším vrchu. Obsahem programu ve čtvrtek byla prohlídka hradu Střekov na okraji Ústí nad Labem a po ní túra s výstupem na Střekovskou vyhlídku a horu Vysoký Ostrý a s průchodem Průčelskou roklí. V pátek pak průchod Bobří soutěskou s cílem v Kravařích a s alternativním prodloužením přes zříceniny hradů Ronov a Hřídelík až do obce Blíževedly. Zhruba polovina výpravy pak dala přednost prohlídce hradu Házmburk, druhé dominanty Českého středohoří vedle Milešovky.

Vzhledem ke krásnému letnímu počasí nebylo nutné měnit nic podstatného z připraveného programu. Jen někdy až příliš vysoké teploty nás zlákaly ukončit denní program osvěžením v některých z mnoha koupališť v okolí.

Skupina nejaktivnějších z nás během šestidenního pobytu našlapala po krásné krajině Českého středohoří více než 100 km a při výstupech na místa úchvatných výhledů překonala výškové rozdíly více než 3 000 m. Naši „keškaři“ pak při svých cestách nasbírali více než 50 úlovků.

Teď je třeba najít vhodný cíl pro pokračování našeho seriálu v příštím roce.

---

Poslední předprázdninovou neděli jsme se sešli na tradičním opékání buřtů na zahradě u Vachudů. Z důvodu velmi teplého počasí byla letošní účast menší. Strávili jsme příjemné odpoledne ve stínu stromů. Byl dostatek jídla, pití i dobré nálady

---